Nebezpečí přístupu "just play it cool" na začátku vztahu
Potkali jsme někoho, kdo se nám líbí a chceme ukázat naši nejlepší možnou stránku, přemýšlíme nad tím, co říkáme, jak se chováme, jak chceme působit. Možná máme dokonce načtené i triky a rady typu: "Vytvoř dojem, že nic není problém, nic ti nevadí a se vším seš v pohodě", takovou partnerku nebo partnera chce každý, taková pohoda, partner, který je tak v pohodě, že ho jen tak nic nerozhází, jenže ... Tuhle "cool" pózu nejde dlouhodobě udržet, pokud to není naše přirozenost. Dřív nebo později se začne projevovat naše reálné já, kterému vadí, že druhý člověk dělá něco, co se nám nelíbí, co nám vadí a tady se začneme dostávat do křížku s realitou. On nechápe proč nám to najednou vadí a proč jsme se tolik změnili. Ve skutečnosti my jsme se nezměnili, my jsme jen přestali hrát původní "cool" roli.
Můžeme tedy určitě tímto způsobem někoho ohromit, přesvědčit ho, že s námi chce do partnerského vztahu vstoupit, ale za cenu toho, že předstíráme, že jsme někdo, kdo ve skutečnosti nejsme. Krásným příkladem tohoto je moje kamarádka, která se hned v prvotní fázi randění plně přizpůsobuje tomu, co baví protějšek. Miluje hokej? Ok, i ona najednou miluje hokej, přestože ani nepozná kdo je domácí tým nebo co je zakázané uvolnění. Baví ho chodit po horách? Najednou to i ona miluje, přestože se mnohem raději válí na pláži s drinkem v ruce. Úplná spřízněná duše, že? Tolik společných zájmu... Její objev se jí dva týdny neozve, protože má "moc práce"? I to je přeci navenek v pohodě, je naprosto chápající a nic není problém, přece nebude působit jako nějaká stíhačka, která neustojí takovou situaci. Druhá stránka věci ale je, že ty dva týdny sedí doma a trápí se tím, přemítá, co udělala špatně, cítí se mizerně, ale v rámci její nové role to nakonec s úsměvem přejde při prvním zazvonění telefonu, co se asi stane příště? Ano, ocitne se úplně ve stejné situaci.
Řekněme, že tímto chováním opravdu daný protějšek přesvědčí o tom, do vztahu s ní vstoupit. Jak čas běží a ona se stále snaží udržet obraz své původní role, energie ubývá, frustrace se zvětšuje a nabaluje se jako sněhová koule řítící se z kopce dolů. A pak to přijde, výbuch plný výčitek na partnerovo chování, podrážděnost, náladovost, naštvaní a partner nechápe co se děje, co se s ní stalo, proč se takhle změnila. Začínají hádky, rozdílné názory a zjištění, že každý má úplně jinou představu o fungování vztahu.
Největší problém není v tom, že se snažíme někomu zalíbit, to je přirozené, chceme raději ukázat naše silné stránky než ty slabé. Problém nastává v tom, že nastavujeme nereálné očekávání pro vztah ve chvíli, kdy jdeme proti svým vlastním přesvědčením, prioritám a očekáváním. Pokud tedy randíme s někým a jeho chování nám ubližuje, nelíbí se nám, je rozhodně na místě takovou skutečnost protějšku sdělit.
Jak se můžeme vyvarovat podobnému scénáři?
Zde nabízím 3 tipy, které pomohou při navazování smysluplných dlouhodobých vztahů:
Zjistěte zda sdílíte stejné hodnoty: Je důležité si s potencionálním partnerem říct, jaké jsou naše i jeho hodnoty, očekávání a priority. Pokud je naše priorita vytvořit zázemí, založit rodinu, ale náš protějšek chce cestovat po světě a nad založením rodiny vůbec nepřemýšlí, pak se asi naše očekávání od vztahu nepotkají. A je to naprosto v pořádku. Tohoto kroku se často obáváme, protože se můžeme dozvědět něco, co nechceme slyšet a to je právě třeba to, že jsou naše představy absolutně odlišné. Na druhou stranu si tímto ujasněním případně ušetříme spoustu času i trápení. V takovém případě se nespoléhejte na to, že se vám podaří partnera přimět i tomu, aby sdílel vaši představu.
Komunikujte otevřeně a upřímně: Otevřená a upřímná komunikace je základ zdravého partnerského vztahu. Pokud se nám něco nelíbí, něco nám vadí nebo naopak potřebujeme, aby partner dělal něčeho víc nebo míň, komunikujme o tom. Někdy si druhý člověk ani nemusí uvědomovat, že dělá něco, co nám vadí nebo by nám mohlo vadit či ubližovat a pokud my neřekneme, že nám to vadí a nesdílíme důvody proč se nám takové chování nelíbí nebo co nám ubližuje, partner nemá možnost toto chování změnit.
Je rozhodně lepší najít takového partnera, který nás bude milovat proto kdo jsme, než pro to, kdo ve skutečnosti nejsme. Vztah ve kterém se musíme vydávat za někoho, kým nejsme, abychom zapadli do něčích škatulek může způsobit to, že nakonec ve vztahu ztratíme sami sebe a to nám rozhodně klid a naplnění nepřinese. Hraní her a přetváření se nám do budoucna nevěstí nic pěkného, naopak to může způsobit daleko větší šrámy na srdci a větší bolest než kdybychom zůstali sami s sebou a do takového vztahu vůbec nevstoupili.
Autor článku: Sylvie Bennett