Kolik energie si zaslouží? Proč je důležité dát jen tolik, kolik dostáváme?
Kolik energie do něj dáváš? Zamyslela ses někdy, kolik času a úsilí investuješ do člověka, který ti dává sotva polovinu? Možná to znáš – někoho potkáš, jste na stejné vlně, vše vypadá skvěle. Jenže časem cítíš, že dáváš mnohem víc, než dostáváš zpátky. A když se ten druhý stáhne, začíná nekonečný koloběh otázek: "Co jsem udělala špatně?"
Dnes se podíváme, jak poznat, že do vztahu vkládáme víc energie, než je zdravé, a jak si udržet zdravé hranice. Často máme totiž tendenci se přizpůsobit, až ztratíme svou vlastní rovnováhu.
Jak poznám, že dávám víc, než dostávám?
Rozpoznat nerovnováhu ve vztahu může být těžké, zvlášť když si přejeme, aby vztah fungoval. Tady jsou některé signály, které napovídají, že do vztahu dáváš příliš:
Často začínáš konverzaci jako první. Pokud jsi vždy ty, kdo píše první nebo plánuje setkání, může to znamenat, že druhá strana necítí stejnou potřebu nebo zájem.
Přehnaně přemýšlíš nad každou odpovědí. Analyzuješ, co bys měla napsat, abys zaujala nebo udržela jeho pozornost? Pokud tvé myšlenky příliš zaplňuje snaha zavděčit se, znamená to, že vkládáš více energie, než je ti vráceno.
Cítíš, že se přizpůsobuješ až moc. Když máš pocit, že často odsunuješ své zájmy a potřeby, aby ses přizpůsobila druhému, můžeš být na tenké hranici ztráty vlastního já.
Máš pocit vyčerpání nebo smutku. Při zdravém sdílení energie se cítíme obohacené. Pokud ale odcházíš z konverzací nebo setkání unavená a smutná, je to znamení, že vkládáš víc, než dostáváš.
Máš tendenci omlouvat jeho chování. Říkáš si věci jako "On je prostě takový, moc nemá čas," nebo "Možná jen potřebuje víc prostoru"? Často omlouváme druhého člověka, když máme vnitřní pocit, že nedostáváme to, co potřebujeme.
Jak pracovat s pocitem, že jsme udělaly něco špatně
Jakmile se nám v hlavě rozjede ten nekonečný kolotoč analýz, že jsme možná řekly nebo udělaly něco špatně, je důležité si připomenout několik zásadních bodů:
Není to jen o tobě. Zda se druhý člověk vzdálil, nemusí mít s tebou vůbec nic společného. Každý z nás má své vlastní důvody, proč se občas stáhne – může mít problémy v práci, rodinné záležitosti nebo prostě není připraven věnovat vztahu tolik energie, kolik bys potřebovala.
Tvoje hodnota není závislá na jeho zájmu. Pokud dáváš všechno, co máš, a odpovědí je jen ticho, není to tvoje vina. Tvoje hodnota je konstantní a neměla by se měnit podle toho, jestli ti někdo věnuje dostatek pozornosti nebo ne.
Zvaž, co opravdu potřebuješ. Dej si pauzu a přemýšlej o tom, co od vztahu očekáváš. Možná zjistíš, že chceš někoho, kdo ti dává pozornost přirozeně, aniž bys musela žádat nebo se přizpůsobovat.
Jak si udržet zdravé hranice
Abychom se vyhnuly vyčerpání a zklamání, je klíčové nastavit si hranice a dávat druhým jen tolik energie, kolik dostáváme zpátky. Zde je několik kroků, jak na to:
Dávej si pozor na vlastní energii. Uvědom si, kolik energie denně investuješ do toho druhého. Pokud zjistíš, že každou hodinu čekáš na zprávu nebo přemýšlíš, co napsat, zastav se a udělej si chvíli pro sebe. Dej energii sama sobě.
Dej mu prostor. Ukaž druhé straně, že není tvým hlavním zdrojem štěstí. Nech mu čas a prostor, aby ukázal, kolik energie do vztahu chce investovat. Pokud se neangažuje, bere to jako odpověď a neztrácej více svého času a energie.
Buď věrná sama sobě. Ujisti se, že se necítíš povinna dělat první krok jen proto, abys zachránila situaci. Pokud dáváš z vlastní potřeby lásky nebo uznání, zkus se spíše obrátit k sobě a položit si otázku: Proč potřebuji, aby mi druhý potvrzoval mou hodnotu? Práce na sobě ti dodá větší sebevědomí a schopnost vidět, kdo je ochotný tě podpořit stejně, jako ty podporuješ jeho.
Když zjistíš, že dáváš příliš
Je přirozené se občas v novém vztahu unést a dát druhému více pozornosti a péče. Ale pamatuj si, že zdravý vztah je vždy oboustranný. Není v pořádku, aby jedna strana vyčerpala všechny své zdroje a druhá jen přijímala. Dej druhému jen tolik, kolik on dává tobě, a ujisti se, že si uchováš svou hodnotu a hranice.
Pokud se ti stane, že se přistihneš v myšlenkách na to, co jsi mohla udělat jinak, připomeň si, že si zasloužíš být ve vztahu s někým, kdo tě ocení takovou, jaká jsi, bez nutnosti o to žádat.