Když tvůj vnitřní hlas ví víc než jakákoliv kartářka!
Opravdu potřebujeme kartářku, aby nám řekla, jak se věci mají nebo co můžeme očekávat? Proč potřebujeme, aby nám někdo jiný řekl něco, co dávno víme v sobě? Proč potřebujeme "potvrzení" od někoho jiného? Co kdybychom začaly důvěřovat své vlastní intuici?
Stalo se ti někdy, že jsi něco věděla hned? Možná ti někdo lhal, nebo jsi nechtěla přijmout novou nabídku práce, protože ti na tom něco nesedělo. Ale nemělo to navenek žádný reálný důvod, prostě "jen" tvůj vnitřní pocit, že na tom něco nehraje. A možná se po nějaké době potvrdilo, že tvůj pocit byl správný.
Dar intuice
Intuice je dar, který nám byl dán, abychom mohly rychle reagovat na situace, které nás ovlivňují. V průběhu času jsme se ale naučily tento cenný dar ignorovat, protože náš mozek zbožňuje, když má všechno hezky podložené. Takže představa, že se můžeme řídit něčím, co není černé na bílém nebo kde chybí viditelný důvod, nám často připadá jako bláznovství. Sami sebe tak dost často vymlouváme z našich vlastních pocitů a potlačujeme svůj vnitřní hlas. A pak kolem sebe slyšíme věty jako: "Snad se nebudeš řídit svými pocity? Kde pro to máš důkazy?" Takové řeči nás nutí pochybovat o svých vlastních vnitřních pocitech a naší intuici, a přitom nám uniká, že naše vnitřní vedení může být mnohem silnější než jakákoliv racionální analýza.
Paradox rozhodování
Dostáváme se tak do paradoxní situace: na jedné straně si myslíme, že rozhodování na základě pocitů je nezodpovědné, a na druhé straně ignorujeme vlastní intuici, která nám dává cenné signály. Tím se dostáváme do stavu, kdy hledáme jasné důvody pro naše rozhodnutí a zapomínáme naslouchat tomu, co nám říká naše srdce.
Osobní zkušenost
Ráda bych ti dala příklad z mého vlastního života, a věřím, že tě hned napadne několik podobných situací z tvého vlastního. Dostala jsem nabídku spolupráce, která na první pohled vypadala jako splněný sen, na který jsem dlouho čekala. Cítila jsem ale vnitřně obrovský červený vykřičník. POZOR! Něco tady nehraje. Nechápala jsem proč, ani já jsem neměla tehdy reálný důvod nedůvěřovat nebo si myslet, že je něco špatně. Rozhodla jsem se však svému pocitu, neboli intuici, důvěřovat a spolupráci jsem odmítla. O pár měsíců později jsem se setkala s ženou, která tuto spolupráci přijala a podepsala smlouvu. Nebudu lhát, když říkám, že jsem nebyla překvapená, když mi začala vyprávět o nejasnostech ve smlouvě a spoustě odstavců, které byly proti jejímu prospěchu. Vedení firmy nebylo upřímné ani ohledně podmínek spolupráce, a od začátku s tím měla jen starosti a problémy. Sama mi řekla, že ani ona na začátku nebyla přesvědčená o tom, že to je správné rozhodnutí, ale myslela si, že se v ní ozývá jen strach ze změny. Teď lituje, že se neřídila svým pocitem a musí teď hledat složitě cestu, jak z toho ven. To je jen jeden z mnoha příkladů, jak nás naše intuice chrání před kroky a činy, které nejsou s námi v souladu.
Hledání externího potvrzení
Když se zamyslíme nad tím, proč tolik lidí vyhledává externí zdroje, jako jsou tarotové karty nebo astrologie, je to často z touhy po potvrzení svých pocitů. Mnohdy jsme zmatené a nevíme, jak si poradit s vlastními emocemi. Když nám kartářka poví něco, co souzní s tím, co cítíme, máme pocit úlevy. Je to, jako by se nám dostalo potvrzení, že naše vnitřní pocity nejsou jen výplodem naší fantazie. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, hledáme vnější schválení, potvrzení, abychom si byly jisté, že jsme na správné cestě. Jenže s tím se může pojit i nebezpečí: když se stáváme příliš závislé na tom, co nám říkají druzí, riskujeme, že ztratíme kontakt s tím, co nám říká naše vlastní intuice.
Ztráta kontaktu se sebou samou
Zvlášť v dnešním světě, kdy jsme neustále obklopeny informacemi a názory ostatních, je snadné se nechat unést a zapomenout na to, co nám naše srdce a intuice skutečně říkají. Někdy se tak dostáváme do situací, kdy se rozhodujeme na základě toho, co si myslí ostatní, místo abychom naslouchaly tomu, co cítíme uvnitř. A to je škoda, protože právě naše vlastní intuice nás může navést na cestu, která je pro nás ta pravá.
Jak rozpoznat intuici?
Jak tedy rozpoznat, kdy mluví naše intuice a kdy se projevuje strach? Je to jako boj mezi dvěma hlasy v naší hlavě – jeden nám šeptá, že všechno bude v pořádku, zatímco druhý křičí, že bychom měly utíkat. Intuice má tendenci být klidná a soustředěná, zatímco strach často vyvolává paniku a nervozitu. Když se snažíme rozhodnout, zkusme se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co cítíme. Pokud nás naše pocity vedou k úzkosti a stresu, je dost pravděpodobné, že mluví strach. Naopak, pokud máme pocit jasnosti a klidu, i když nevíme, jakou cestou se vydat, pravděpodobně jde o intuici.
Vyplatí se taky věnovat pozornost tomu, co se děje kolem nás. Někdy jsou naše pocity podpořeny vnějšími signály – situacemi, které nemůžeme ignorovat. Když si uvědomíme, že naše intuice je vlastně způsob, jak se chránit, můžeme se naučit jí více důvěřovat a být otevřenější k tomu, co nám říká. Místo toho abychom se snažily vše analyzovat a hledat důkazy, můžeme se soustředit na to, co nám náš vnitřní hlas říká a jak to odráží naše skutečné potřeby a touhy.
Pamatuj, že intuice je jako sval – čím víc ji trénujeme, tím silnější a jasnější se stává. Takže místo toho, abychom se pořád spoléhaly na názory ostatních, zkusme víc naslouchat našemu vnitřnímu hlasu. Dopřejme si chvilku na přemýšlení, ať už při meditaci, procházce nebo jen tak v klidu doma. Čím víc si budeme vytvářet prostor na to, abychom slyšely samy sebe, tím lépe rozeznáme, co je vlastně naše.
A pokud se někdy ocitneš v chaosu, vzpomeň si: tvoje intuice je tvůj největší parťák! Naslouchej jí a dej jí šanci tě vést. Možná zjistíš, že tvůj vnitřní kompas má daleko větší sílu, než sis kdy myslela.
Autor článku: Sylvie Bennett